Muž z Londýna

Akce a události

Béla Tarr patří k režisérům, kteří své dílo důsledně koncipují jako jeden celek, v němž jsou filmy mezi sebou navzájem úzce provázány. Po apokalyptických Werckmeisterových harmoniích (2000), shrnujících poetickou formou protikladné nálady končícího milénia, následuje Muž z Londýna – snímek krajně oproštěný, přímý, zbavující jakýchkoli falešných představ o světě. Tarr neustoupil od jeho realizace, i když se zdálo, že je celý projekt definitivně ztracený. Po smrti producenta Humberta Balsana zastavila jeho banka finanční krytí filmu, který byl již roztočený. Teprve po intervenci ze strany maďarského fondu pro kinematografii a některých západních koproducentů se podařilo Muže z Londýna po čtyřech letech dokončit. Byl uvedený v roce 2007 na festivalu v Cannes, kde vyvolal prudké reakce nevole. Důvody nepřijetí spočívaly částečně v provizorní zvukové stopě snímku (narychlo dokončovaném kvůli canneské premiéře), zejména však v jeho nezvyklém tvaru, propojujícím náročný inscenační styl se záměrně zjednodušeným vyprávěním, redukovaným na základní prvky, navíc často skrývané za pouhými náznaky. Tarr se tentokrát obrátil od mnohovrstevnatých próz Lászlóa Krasznahorkaie k detektivnímu románu Georgese Simenona, který plně integroval do svého filmového univerza. Hlavní postavou je výhybkář Maloin, pracující ve francouzském přístavu. Jedné noci se stane náhodným svědkem vraždy. Z místa činu odnese kufr plný britských bankovek, které by mu snad pomohly vymanit se z podmínek, v nichž on i jeho rodina musí žít. Zbavuje dceru ponižujícího zaměstnání a dopřává jí materiální uspokojení. Mezitím do města přijíždí policejní inspektor pátrat po stopách zločinu... Film byl v roce 2007 na MFF v Cannes nominován na Zlatou palmu.